Turistika v údolí Habachtal

Někdy se tvrdí, že již Římané těžili smaragdy v údolí Habachtal. To nelze jednoznačně dokázat a je to spíše nepravděpodobné. Ani zprávy francouzského vědce o tom, že se smaragd z Habachtalu nacházel v koruně Ludvíka IX. (1226–1270), se nepodařilo ověřit.

V dopise z roku 1669 zmínila princezna Anna di Medici slovo „smaragdus“ a očekávala od dánského učence Nielse Stensena zprávu o smaragdových dolech (možná tím mohla být míněna právě Habachtalská údolí). Když v roce 1732 zemřela zámožná pivovarníčka Maria Rottmayr ze Senningu, byly v jejím pozůstalosti nalezeny dva zlaté prsteny se smaragdy z Habachtalu.

V roce 1797 poprvé vědecky popsal ložisko smaragdů v „Heubachthale“ „Hofkammerrath“ Caspar Melchior Schroll.

V roce 1821 podrobně popsal oblast nálezů smaragdů v údolí Habachtal obchodník s minerály J. Frischholz.

V roce 1829 objevil ředitel dolu Mielichhofer smaragd v Sedlalpe.

V roce 1859 zveřejnil Zepharovich v Mineralogickém lexikonu Rakouska přesnější údaje o ložisku smaragdů. Následně byla oblast důkladně prozkoumána. Bylo nalezeno několik krásných kamenů.

V roce 1862 tyto slibné nálezy přiměly Samuela Goldschmidta k tomu, aby celou oblast koupil. Ve výšce přes 2000 m nechal postavit horskou chatu a pod Leckbachscharte bylo vyraženo několik štol do „Smaragdpalfen“. Úroda prý byla dobrá. Po smrti Goldschmidta (1871) byla těžba dočasně zastavena. V následujících letech převzala důl anglická společnost Limited Forster a zaměstnávala 30 horníků, kteří těžbu provozovali s dobrým úspěchem.

V roce 1896 se majitelem dolů stala společnost Emerald Mines Ldt. z Londýna.

V roce 1913 musel být provoz zastaven kvůli vysokým dluhům, které nashromáždil špatný správce. Obec Bramberg koupila celý areál relativně levně, protože značná část obecních daní byla stále neuhrazena.

V roce 1917 mohl důl získat majitel pily Anton Hager z Traunsteinu. Ale i jeho donutily ekonomické potíže (1. světová válka – hospodářská krize) k prodeji dolu v roce 1927. Po německé-rakouské společnosti pro těžbu drahých kamenů a švýcarské společnosti pro moderní těžbu se důl nakonec dostal do vlastnictví soudního radu Maxe Gaaba z Mnichova.

V roce 1938 bylo Rakousko vymazáno z mapy – vlastnické poměry té doby jsou zamotané. Po válce se plukovník Hans Zieger ucházel u amerických okupačních sil o místo správce dolu. V dole působil v letech 1945 až 1949 a nalezené kameny brousil sám. Po Ziegerovi následovali Hubicky a duo Caha-Eberl.

V roce 1963 došlo k oficiálnímu převedení dolu na advokáta Karla Gaaba. Jeho dozorci v dole a ve zlaté huti byli po mnoho let studenti z Mnichova.

V roce 1975 se Sebastian Berger společně s Klausem Wenzelem a Heinrichem Hammerlem ucházel u Dr. Gaaba o místo dozorce. Spory a vzájemná nedůvěra při nálezu mimořádně velkých fenakitů brzy vedly k tomu, že se tito tři rozešli a od roku 1976 měl Berger výhradní dohled. Zabezpečil vchody do štol železnými dveřmi, nechal vrtulníkem dopravit obytný přívěs do bezprostřední blízkosti dolu a vyrazil do hory mnoho metrů štol. Bergerova éra, trvající přibližně 10 let, byla plodná jak z hlediska nálezů, tak i vědeckého výzkumu.

V roce 1986 spáchal Berger, který již dlouhá léta trpěl psychickými problémy, tragickou sebevraždu. Od roku 1986 byla správa

důlních šachet svěřena Aloisu Steinerovi a Aloisu Hoferovi, oběma sběratelům minerálů z Brambergu. Goldschmidthütte, která se již nacházela ve velmi špatném stavu, byla s velkým úsilím zrekonstruována a od té doby opět slouží jako ubytování pro nájemce dolu. Těžba v hoře se ukázala jako mimořádně obtížná kvůli velmi nestabilním horninovým vrstvám a nedostatečnému zpevnění, a bylo třeba vynaložit mnoho času a energie na zajištění stávající štoly.

Od počátku devadesátých let má rodina Steinerů (Alois Hofer ukončil svou činnost) povolení k těžbě ve smaragdovém dole. Po smrti Karla Gaaba (2000) je jeho dcera, paní Ingrid von Klitzing, jediným vlastníkem smaragdového dolu.